Projekt „Mythos Europa“
Odkud pocházíme – kam míříme
Myšlenka projektu
Evropa je mnohem více než jen sumou národních států. Má totiž společnou minulost, společnou kulturní minulost. Kde leží kořeny a jaké cesty vedou do dnešní doby a ke dnešnímu diskursu? Projekt „Mythos Europa“ nabízí platformu právě k těmto úvahám. Pomocí prostředků současného malířství vypráví příběhy z „evropské“ mytologie a zaměřuje se na recepci těchto obrazů. Zaobírá se vnitřním stavem kontinentu a tím, jak Evropa působí navenek. Jádro projektu by mělo tvořit výstavní turné prezentující po evropských městech 40 velkoformátových děl malířky ANTOINETTE. Do rámcového programu tohoto výstavního putování jsou přitom začleněny zamyšlení a diskuze o minulosti, dnešku a budoucnosti Evropy.
„Ztvárněná postava“ je v evropském výtvarném umění odnepaměti prostředkem pro vyjádření životně důležitých poselství. Přitom vždy procházela novými, individuálními a časově podmíněnými interpretacemi. Evropa disponuje okouzlujícími důkazy svých kulturních úspěchů. Ukázkami velkolepé krásy, které vznikly z hlubokého zoufalství a nesmírné bolesti. Sochaři, malíři a architekti vtiskli objektům, domům, palácům, zahradám, skulpturám i obrazům ráz, jehož tvarosloví až dodnes po celém světě určuje měřítka krásy. Je to též výsledkem velkých, století starých sporů, množství válek, mocenských bojů a vykořisťování. I ty stvořily druhou, krásnější stránku Evropy. Díky přebytu a bohatství se zde vyvinula obdivuhodná kulturní a umělecká krajina, v níž zůstalo zřetelně zachováno množství stop probíhajícího zápolení o skutečné umění, stop, jež jsou hluboce zakořeněny v našem kolektivním vědomí.
Na této společné cestě kulturního vývoje jsme navzdory všem válečným konfliktům objevili krásu, lásku, ostražitost a mír.
Malířka ANTOINETTE ve svých obrazech asociuje. Nechám se těmito subjektivními obrazy oslovit? Co mi připadá krásné? Jak důležitá je při tom hlubokomyslnost? Dokážu zvládnout naši dějinnou minulost? Podaří se mi snášet chyby přítomnosti? Jak se vypořádám s negativními pocity jako zděšením, zlobou, zhnusením či zlostí? Dokážu jít vstříc budoucnosti, která vzbuzuje obavy, jelikož se na ni můžeme jen nedostatečně připravit? Snesu umění, které ze sebe chce udělat nástroj pro hledání odpovědí na tyto otázky?
Jako už tolikrát ve svých pohnutých dějinách stojí dnes Evropa znovu na rozcestí. Rozpadne-li se jako rozhádaná velká rodina, stane se rychle snadnou kořistí globálních zájmů. Druhou možností je, že z procesu uvědomění si svých kořenů a předností vyjde jako vlivná a jednotná síla.
