Projekt Anatomia Metamorphosis je zaměřen na tři české tvůrce art brut. Představí již mezinárodně uznávané autory – Annu Zemánkovou (1908–1986) a Luboše Plného (*1961) ve společnosti nově objeveného kreslíře Františka Dymáčka (1929–2003).
Výstava měla premiéru roku 2009 v pařížské galerii abcd. V roce 2011 se konala v prostorách pražského Muzea Montanelli a letos ji s velkým úspěchem prezentovala muzea ve městech Kobe a Hirošima v Japonsku. Nyní má možnost ji shlédnout také berlínské publikum.
Francouzský malíř a sběratel neprofesionálního umění Jean Dubuffet definoval art brut jako „výtvarné produkce všeho druhu (…), které vykazují spontaneitu a velkou tvůrčí představivost a jsou co možná nejméně poplatné běžnému umění a kulturním šablonám. (…)Jsme zde svědky zcela čisté, syrové umělecké činnosti, která ve svém celku i v jednotlivých fázích vychází výhradně z autora a jeho vlastních podnětů.“
Také tvorba tvůrců zastoupených v projektu Anatomia Metamorphosis je originální, solitérní, unikátní. Přesto lze v jejich dílech vystopovat jisté vzájemné vnitřní spojitosti. Umělecké projekty všech tří autorů spojovala táž utkvělá myšlenka: Zemánková, Plný i Dymáček, každý zcela svébytným způsobem, ve své tvorbě reflektovali svoji tělesnost a podrobovali ji četným anatomickým metamor¬fózám.
Pro Luboše Plného (*1961) je tvorba vědeckým projektem. Jeho kresby tuší, doplněné často akrylovou mal¬bou a kolážemi, jsou převážně anatomickými autoportréty. Zaznamenává v nich experimenty, které pro¬vádí na vlastním těle, které zakresluje v tomografických průřezech. Velkou inspirací pro něj bylo narození syna Vincenta (2005), které se stalo ústředním tématem jeho tvorby posledních let.
Jestliže Luboš Plný odkrývá vnitřek lidského těla zcela explicitně, Anna Zemánková (1908–1986) svoji
tělesnost reflektovala podvědomě. Organické tvary, které evokují fyziologické procesy spojené s mateřstvím, ukrývala do okázale krásných florálních motivů, maskovala je tisíci detailů. Své pastelové kresby někdy doplňovala háčkovanými aplikacemi nebo je perforovala. Vytvořila tak fantastický herbář rostlin, které nejsou z tohoto světa.
Tvůrčí proces a tvarosloví Františka Dymáčka (1929 – 2003) připomíná kresby spiritistických médií. Propiskou a fixami vytvářel dynamické organické struktury, které evokují kumulaci buněk či průřezy tělesnými orgány. Dymáčkovy kresby jsou kartografií jeho mentálního prostoru, labyrintem střeženým démony, kteří vykukují ze spleti jeho jen zdánlivě dekorativních arabesek.
K výstavě vyšly tři trojjazyčné (česko-německo-anglické) katalogy.
Kurátorky: Terezie Zemánková, Ivana Brádková
