Katharina Gun Oehlert v Muzeu Montanelli. Prezentovány budou její malby a objekty.
Témata jsou narativní: „Zaječí bůh miluje býčí bohyni“ nebo „Ikarus. Sledy snových figur, cherubíni a duchové vod se jeví vzdálení našemu všednímu dni, nacházejí však rychle své místo ve světě naší fantazie a citových prožitků. Navíc se na obraze objevují v takové míře abstrakce, že jim postava přísluší pouze symbolicky. Mají v sobě vždy cosi z víceznačnosti, která je takovým tématům vlastní. Interpretaci podbarvují osobní vzpomínky a pocity.
Pečlivou abstrakcí se rozmývají hranice mezi vnější skutečností a vnitřním viděním světa. „Objektivní“ realita a subjektivní vnímání jsou dva stavy lidské mysli, které se vzájemně prolínají. Zde jsou základním stavebním prvkem obrazu.
Síťová struktura spojuje jednotlivé části a právě tím vnáší do díla vlastní kvalitu.
Totéž platí rovněž pro objekty „Zamrzlé dětství“, „Ikarus“, „Pojď blíž, miluješ-li“. Dráty drží dráty nebo peří. Také zde slouží dráty jako osnova a spojují části v celek. Zbytkové napětí kovového drátoví křiví celé dílo, ohýbá a pouze ze síly tvarové paměti se tvoří výraz.
Katharina Gun Oehlertová využívá pletivo a jeho řád. Umělkyně rezignuje na zamýšlené uspořádání a nechává prostor k vyjádření. „Pojď blíž, miluješ-li“ je velice vzdušné klubko z drátů, jejichž napětí tvoří rozestupy a prostor uvnitř. Spletenina pak naznačuje pouze vnější obrysy.
Rozřezané obrazy mají s obrazy, které nebyly podrobeny žádnému dalšímu zpracování a fungují jako samostatná umělecká díla, společné to, že barva není nanesena v běžné vrstvě. Katharina Gun Oehlertová nanáší barvy hadříkem a štětcem velice tence, jen jako by je vtírala. Ani po opakovaných přemalbách nevznikají kompaktní povrchy. Jako lazury leží lehké stopy barev jedna přes druhou, spojují se do motivů, nechávají podklad pod nimi stále dobře viditelný. Vznikající struktury nepůsobí ohraničeně, nýbrž labilně, spontánně, gesticky.
Motivy přitom nejsou voleny náhodně, naopak jsou vždy v souladu se zvoleným tématem. Násilí, ničení a poškozování odpovídá destruktivním námětům.
Zakládají se hluboce lidská témata Kathariny Gun Oehlertové na existenciální zkušenosti, ale přitom naplněná zvědavostí, citlivostí a úctou ke stvoření. O svou bohabojnou úctu se dělí s divákem, který v pokoře zakouší osudové proměny lidské bytosti.
