V posledních šesti letech byla tvorba Daniela Pešty představena na vizuálních projektech u příležitosti posledních ročníků Benátského Bienalle di Arte, jak v rámci kolektivních přehlídek, tak samostatné výstavy „Something Is Wrong“ v industriálních prostorách galerie Tana Art Space v roce 2024.
Soubor těchto prací bude v České republice prezentován poprvé.
Pešta se tak, jako vždy, vyjadřuje multimediálně, od malby a akvarelu, přes objekty, instalace, videa či asambláže, které se vyznačují pro autora typickou existenciální naléhavostí. Psychologická, filozofická, ale i politická témata jsou centrem jeho pozornosti. Otázka budoucnosti nabývá v jeho tvorbě stále větší důležitosti, neboť technologie a informatika poskytly lidstvu nevídanou moc.
Nacházíme se na rozhraní, uvízli jsme v depresi nerozhodnosti a je na nás, jak bude svět nadále vypadat a zda neztratíme jednoho dne vlastní lidskost.
Demokratické systémy se přes veškerý pokrok hroutí, diktatury a radikální hnutí získávají na síle.
Dějinami se nezabýváme proto, abychom byli odsouzeni k jejich opakování, ale proto, že se možná od nich můžeme naučit, jak se od stále se opakujícího stereotypu osvobodit. Období, ve kterém jsme se narodili, ovlivnilo každého z nás a některé věci považujeme za neměnné. Někdy zapomínáme, že dějiny nejsou řízeny pouze politikou, ekonomikou, nebo technologiemi, ale též naším vlastním míněním a přesvědčením, avšak především občanskou aktivitou.
Ledová minulost našich předků se zvedá z hrobů, představa, že by se mohly jejich osudy opakovat i v našem životě nás drží pod krkem a naděje nás všech vedou k jiné budoucnosti. Přesto, že prezidenti, ředitelé a generálové řeší každodenní krize, lidstvo pozvedá zrak a s nadějí hledí k novému horizontu.
Na stigma minulosti se snaží poukázat badatelé, filozofové, psychologové, historici. Zatím lidstvo i jednotlivec tápe ve strnulém očekávání, mezi epidemiemi, válkami, hladomory a luxusem, sevřen mezi nadějí a beznadějí.
Ze všech stran slyšíme a víme, že lidský život je posvátný, jedinečný a že má nevyčíslitelnou hodnotu. Lidstvo však toleruje a přihlíží, jak se v přímém přenosu právo na život hrubě porušuje. Zároveň stojíme v němém úžasu nad krutostí lidského druhu a ptáme se sami sebe:
WHY? (PROČ) a WHO? (KDO) náš svět vlastně řídí?
Je snad „kult člověka“ vyšší hodnotou než instinkty našich pradávných předků?
Kurátorka: Dadja Altenburg Kohl
