„Nikde nevydržím. Jsem netrpělivý. Pořád myslím na tvorbu a svůj ateliér. Jsem posedlý malbou. Inspiraci vidím všude a ve všem…“
Pavel Roučka
Výstava Pavla Roučky v Museu Montanelli představuje ustálené, leč stále experimentující dílo vyzrálého malíře.
Roučka si po celý svůj profesní život udržuje silnou a neutuchající kreativní energii a téměř obsesivní potřebu malovat a tvořit.
V jeho díle se střídají fáze extatické, akční exprese, odrážející jeho netrpělivé tvůrčí nutkání a okamžiky klidného, téměř asketického, abstraktního duchovního projevu.
Koncepce probíhající výstavy vychází z pokusu proniknout do tajemství vnitřního impulzu, či do pramene Roučkovy inspirace. Objevit skrytý, asketický rys jeho tvorby, například jeho cit a respekt ke všemu jednoduchému, přírodnímu či duchovnímu a symbolickému.
Roučka čerpá inspiraci všude kolem sebe a zaobírá se řadou nejrůznějších témat, zejména těch pramenících ze svého vnitřního dialogu Po celou dobu své tvorby se Roučka pravidelně vrací k dřívějším námětům a nebojí se je přehodnocovat, vždy však v duchu původního vizuálního stylu. Trpělivost pociťuje pouze v útrobách atelieru.
Jedno se však v Roučkově tvorbě nemění: Jeho typická, nakloněná, imaginární, nezaměnitelná figura, ztrácející rovnováhu nebo ji právě nacházející, figura v předklonu, záklonu, mostu, figura schoulená, stojící na hlavě, klečící, létající, neustále na hraně nebo oběma nohama na zemi či v nebi, figura zkoušející svou novou pozici v trpělivém experimentu. Patří sem však i figury milující, komunikující, abstraktně smyšlené či konkrétní, čekající na odpovědi, které nikdo z nás nikdy nenajde, neuslyší ani neuvidí, neboť se skrývají daleko a hluboko v Pavlově universu.
Výstava je svým způsobem multimediální, obohacena o předměty ze sbírky Musea Montanelli, videa, dokumenty, knihy a vydané katalogy.
Dadja Altenburg-Kohl
Kurátorka výstavy
